Video 1: Popradské pleso
Poté kráčím klidným krokem na nedaleký Symbolický cintorín. Myslím na všechny, kteří už bohužel nemohou vnímat tu nádheru kolem. Zejména u kovové desky s daty 1980 až 2009 a nápisem „jedinemu synowi tata“ mi zatrne. Věřím, že to, že mne hory přijaly a zařídily pro mne skvělé počasí po celou dobu pochodu bylo odměnou za pečlivou přípravu a naplánování výletu. Nakouknu ještě do kapličky, pak sejdu dolů a pomalu se vydávám po zelené zimní cestě ke Štrbskému Plesu. Starší manželský pár se mne ptá na cestu, říkám jim, co jsem všechno přešel. Chlapík nadšeně zvolá: „Takovým ľuďom ja držím palce!“ Jdu pomalým krokem k Triganu, tříbím si dojmy z pochodu. Zanedlouho se po pravé straně objeví skokanské můstky a střecha hotelu FIS v Areálu Snov, užívám si poslední kamenité metry. Rázcestník při bývalom Sanatoriu Helios je definitivní tečkou za celým výletem. Cítím zvláštní vnitřní uspokojení, došel jsem až do konce, přesně podle plánu. Volám tátovi, strejdovi i bráchovi, že to mám za sebou, točím video.
Video 2: Cesta sa končí na Štrbskom Plese…
Teď už mne čeká pouze společenská část výletu. Jdu Štrbským Plesem, zastavuji se u stánků s tisíci nesmyslů, které je třeba před odjezdem z Vysokých Tater zakoupit. Kráčím okolo bývalé pošty, v centru Štrbského Plesa je snad všechny budovy zrekonstruovány, jeden podnik za druhým zvou k návštěvě. V informačním centru u železniční stanice se ptám po směnárně, prý je tady za rohem v hotelu. Vyběhnu do prvního patra na recepci, a – dobrý člověk ještě žije! Ochotná paní recepční bere mých dvacet zlotek, dostávám za ně čtyři eura dvacet centů, čímž se moje euro jmění téměř zdvojnásobuje. Radostně běžím na železniční stanici do trafiky, kde kupuji nezbytný doutníček, sirky, neboť čas do odjezdu električky již tradičně strávím vedle na terase Café Furkotka.
Objednávám Plzeň, velkou americkou kávu, nechávám si přinést popelník. Před pár lety jsem se tu fotil s doutníčkem v hubě společně s Gerlachem a Slavkovským štítem, které jsou odtud krásně vidět, teď chci natočit obdobné video. Když už mám přinesené pivo, rozpitou kávu a začínám točit, v momentě, kdy chci mobil otočit směrem na horské panoráma, si k poslednímu stolu za mě sedá korpulentní pár. Videopointa v pytli… Další čas na natočení nemám, električka mi jede za deset minut. Platím, líbí se mi heslo na účtence „Dobré jedlo dobré pitie je odmenou za naše žitie“. Volám strejdovi, že kedy prídem do Starej Lesnej, hovorí mi „zajdem pre Teba ku vlaku“. Povedám mu, že po sto vysokohorských kilometroch už štyri kilometry po chodníku smerom dole toľko dojdem. Užívám si výhledy na hory. Na Vyšných Hágoch se mi velice líbí místní bar, strategicky umístěný asi deset metrů od kolejí. Tak tohle místo si vyloženě říká o to, pořádně to tu rozjet. Tak snad někdy příště…
Obr. 1: Trasa sedmého a osmého dne pochodu
Míjíme Tatranskou Polianku, za chvíli přestupuji v Starom Smokovci. Rychle vykonám malou potřebu za kolejemi a šup do vlaku na Tatranskou Lomnicu. Po deseti minutách vidím charakteristickou střechu zastávky Stará Lesná. Mám před sebou poslední čtyři kilometry směrem dolů po chodníku do centra Starej Lesnej. Radost pohledět: hotel na levé straně je kompletně opravený, bulgalovy a hotely na pravé straně vypadají jeden líp než druhý. Dávám se do řeči s majitelem Rijo Campingu, který je z velké části zaplněn. Všude vidím stany, karavany i supermoderní obytná auta, bydlení a veškerý servis za pár eur. Nemít tady příbuzné, kúpim stan a bydlím tady. Po půl hodině jsem u strejdy a tety. Vřelé přivítání, nadšené sdělování prvních dojmů. Jako vždy rozbiju svůj tábor v patře na červené pohovce, jdu se polidštit do sprchy, před jídlem zkoumám velkou zahradu. Pokaždý, když sem přijedu, na ní objevím niečo nové. Jako nic sním polievku, segedínský guláš a deviatimi knedlami, zapiju pivem, během odpoledne vypiju snad tři velký kafe, do každýho dám dvě lžíce cukru. Pozeráme televíziu, Tour de France, tenis, atletiku, rozprávame sa o všetkom možnom. Tu v Starej Lesnej je zkrátka vždy dobre. So strejdou a psom ako vždy ideme na prechádzku, tradične sa zastavíme u rodinného domu, ktorý je veľmi dlho v predaji. Blíži sa večer, dnes pojdem skoro spať. A zajtra? Vlak mi z Popradu odchádza až po jedenáctej večer, tak sa ešte raz poriadne vyspím.
Trasa:
Horský hotel Popradské Pleso – Symbolický cintorín (žlutá, 0:30); Symbolický cintorín – Štrbské Pleso (01:25). Celkový čas chůze bez přestávek: 1 hodina 55 minut, počet nastoupaných metrů: 0, přibližná délka pochodu: 9 km.
