Vstávačka v půl šestý, rozcvička před chatou, a hned po ránu obrovská radost: je chladno, nad plujícími oblaky prosvítá modrá obloha, lehce fouká, neprší. Na těžký výstup si nemohu přát lepší počasí. Sbalím věci v sušárně, přerovnám batoh. V šest se otevře okýnko v kuchyni a už se tam hrnu s první objednávkou. Dávám si míchaný vajíčka s klobásou, dva kotle čaje, spoustu krajíců chleba, máslo, med, šunku, sýr. Cestou hore se navíc zastavím na malé občerstvení na Schronisku przy Morskim Oku, takže dnes mi potravinový deficit určitě nehrozí. Poslední úpravy výstroje a výzbroje, loučím se s paní chatařkou, obligátně děkuji chatě za perfektní zázemí, a vybíhám první metry do kopce zpět na parkoviště s toi-toikami. Zde po čtvrthodině uhnu doleva a směřuji na Morskie Oko.
Že se jedná o nejpopulárnější místo v Tatrách, jistě i díky snadné přístupnosti, již ráno dokazují davy turistů, kteří míří stejným směrem. Po západotatranském asfaltu jsem si to už šinul Látanou dolinou, teď mám pod nohama tzv. asfalt polski bardzo dobry. Přestože jeho kvalita není valná, vedle mě projíždí asi patnáctiletý kluk na kolečkových bruslích. Proč vlastně ne, na málokteré stezce pro bruslaře má kolem sebe takový horský amfiteátr jako zde. Hradba Mengusovských štítů se neustále přibližuje, ještě jedna zatáčka doleva a stojím u Schroniska przy Morskim Oku. Těsně před tím vlevo minu Stare Schronisko, v němž se dá rovněž bydlet. Ještě netuším, že za více než měsíc tu vzhledem k přeplněnosti hlavní chaty najdu azyl na zdejší dřevěné terase. Chvíli postojím na zápraží, pošlu SMS s objednávkou ubytování na Chatě pod Rysmi na dnešní noc. Minulý týden měli podle webu ještě volno, máme čtvrtek, snad to bude ve všední den v pohodě.
Na chatě ponejprv musím v suterénu na toaletách doplnit vodu, což znamená vysolit dva a půl zlotky. Na vstupné do Tatrzanskeho Parku Narodoweho, na který jsem si ponechal posledních pětadvacet zlotek, už stejně nemám, takže si můžu v klidu koupit Góralku a zbylou dvacku mi snad vymění za eura na Štrbském Plese. Ještě než se pokochám interiérem přízemní jídelny s krásnými výhledy na pleso a okolní severní stěny, proběhne v mezipatře Dürrenmattova Návštěva staré dámy v recepci. Potvrzuje, že chata je „absolutely full“, protože toto místo je mezi Poláky „very popular“, ale naštěstí se dá spát s karimatkou a spacákem na podlaze. Následuje lehká občerstvovačka z vlastních zásob dole v jídelně, což je jedna z hlavních odlišností polských chat, kterou pozoruji. Na předchozím Schronisku w Dolinie Roztoki se ráno snad třičtvrtě osazenstva rozvalilo v jídelně s vlastním jídlem, a nikomu to nevadí. Žádné buzerující cedule typu „Zákaz konzumácie vlastných jedál!“ Inu, polski kraj, jiný mrav. Před chatou ještě natočím video, a odcházím okolo plesa směr Rysy.
Obcházím pleso z levé strany, na protější straně teskně hučí Dwoista Siklawa. Po čtvrthodině zamíří značka prudce nahoru a okolo Czarnostawianske Siklawy překonává práh oddělující Morskie Oko od Czarneho Stawu pod Rysami. Název dnes jeho odstín rozhodně nevystihuje, obě plesa mají nádhernou okrovou barvu. Krátce se zastavím u kříže na břehu Czarneho Stawu, natočím video severního kamenolomu, který mne za chvíli čeká, napiju se vody, slupnu góralku a pokračuju. Obejdu pleso zleva, smáčím prsty ve vodě. Na to, že leží na severní straně a neustále do něj směřují přítoky z okolních zbytků tajícího sněhu, není nijak studená. Nastupuji do první části serpentín, které se klikatí okolo Buly pod Rysami. Postupuji pomalu, rozvážně, užívám si každý krok. Myslel jsem, že sem na severní stranu slunce nepáchne, ale opak je pravdou. Slunce na mne svítí od začátku celou cestu, postupuje těsně nad hřebenem, teplota je tak akorát. Už stojím nad více než dvoutisícovou Bulou, užívám si výhledy na obě plesa. Na protější straně vidím Szpiglasovu Przelecz, přechod do Doliny Pieciu Stawów Polskich. Piju další vodu, slupnu čokoládovou tyčinku a vzhůru ke druhé, řetězové části. Lidí je tu akorát, postup se naštěstí nijak nezdržuje. Řetězů je tu celkem asi osm, užívám si tu námahu, po Orlí Perci je to asi nejtěžší turistický výstup v Tatrách.
Mezitím bohužel přichází neradostná SMS od Viktora Beránka, legendárního chataře na Chatě pod Rysmi: „Chata je dnes úplne plná, nechodiť na chatu!“ To můžu splnit dost těžko, takže nezbyde nic jiného, než seběhnout až dolů na Popradské Pleso. Ve zdejším horskom hotelu se jistě najde místo minimálně v podkroví. Konečně poslední řetěz, docházím na sedlo, kousek nad sebou už vidím vrcholy Rysů a okolo sebe na všechny strany impozantní tatranské panoráma. Točím video, upiju další vodu a mířím k vrcholům. Konečně: ve 13:20 dolézám na nižší hraniční vrchol, a jelikož je tradičně obsypán lidmi, zamířím na sousední vyšší ryze slovenský vrchol.
Video 1: Panorámata z vrcholu Rysů
Rozložím si svoji světničku, přizpůsobuju se počasí a svlékám se do plavek, natírám se opalovacím krémem, kochám se. Byl jsem tu už mnohokrát, a i když to říkám vždycky, dnešní podmínky jsou z hlediska viditelnosti snad nejlepší, co jsem kdy zažil. Nemám kam spěchat, pěkně se tu opálím a třeba na to svoje tělíčko sbalím nějaký holky :) Točím videa s panorámaty, suším věci, užívám si vrcholové počasí. Okolo třetí se sbalím a kráčím dolů k chatě. Na sedle Váha si natočím zbytek sněhové převěje s panoramatem Lomnického a Ľadových štítů v pozadí, pak ještě zhruba půl hodiny dolů, projdu v plavkách tradičním sněhovým polem a už je přede mnou Chata pod Rysmi. Málokdo :) ze čtenářů tohoto blogu nejspíš ví, že je to nejvýše položená chata v bývalém Československu. Dám si tedy nejvyšší chatařskou polívku, čaj, pivo a horec. V chatě je zhruba pět lidí, těžko věřit, že bude večer úplně narváno. Pak se odeberu natočit místní raritu, najkrajšiu kadiboudu na svete s najlepším výhľadom na hrebeň Bášt a Kriváň.
Video 2: Najkrajšia kadibouda na svete je vo Vysokých Tatrách :)
Takhle se bavím něco přes hodinu a kolem půl šestý mizím dolů. Po celotýdenním pochodu a posilněn pivem a hořcem mi exponovaný úsek s řetězy pod chatou přijde jako velká legrace. Řetězy byly oproti minulosti malinko přesunuty, netřeba už chodit po často kluzké skále. Teď vedou dál od skály schůdnějším terénem. Zanedlouho míjím nádherně modré Žabie plesá, horní i dolní serpentíny. U rozcestníku nad Žabím potokom potkáváme Pana Chataře Beránka osobně, zrovna vleče na chrbtě další náklad na chatu. Na tomto místě ho nechá svým kolegům, kteří ho donesou až nahoru. Potkávám dva české týpky z Klubu českých turistů, říkám jim, jakou cestu jsem absolvoval, sdělujeme si své dojmy z polských Tater. Těsně před sedmou jsem u Popradského plesa. Horský hotel Popradské Pleso je po perfektní rekonstrukci, dřevěné obložení svítí novotou, nicméně na ubytování se jdu zeptat nejprve do sousední Majláthovej chaty. Cena 25 eur za noc a navíc plná kapacita mne odkazují na vedlejší hotel. Jak jsem předpokládal, mají volno. Ovšem vzhledem k nezaplněnosti hotelu mne dávají do vícelůžkového pokoje hotelové části. Nejspíš zde budu sám, nicméně cena podkroví za sedm eur a pokoje v hotelové části za osmnáct hovoří jasně. Kdybych obdržel levnější ubytování, pak by večer vypadal jinak, minimálně z pivního hlediska. S ubytováním rovnou platím pět eur za snídani. Lze údajně sníst tolik, kolik budu chtít, tak se alespoň ráno pěkně naperu. Dám sprchu, věci do sušárny a jdu se ometat na terasu a okolo plesa. Po osmé si dám dnešní závěrečné pivo a jdu spát. Zítra poprvé nemusím brzo vstávat, na Štrbské Pleso je to hodinku chůze, to už si budu pěkně užívat a třídit si dojmy z výpravy. Každopádně se budu mít hodně na pozoru, neboť po celotýdenním výletě a přechodu celých Tater by bylo dost trapný si třeba vymknout kotník na chodníku mezi Popradským plesem a Štrbským Plesem. Už slyším, jak by mi táta, kterej mě před odjezdem při balení zhruba sedmadvacekrát zopakoval „Do hor nemáš čo chodiť sám“, řekl: „Vidíš, čo som Ti povedal“.
Trasa:
Schronisko v Dolinie Roztoki – Wodogrzmoty Mickiewicza (zelená, 0:15); Wodogrzmoty Mickiewicza – Schronisko przy Morskim Oku (červená, 01:25); Schronisko przy Morskim Oku – Czarny Staw pod Rysami (červená, 0:40); Czarny Staw pod Rysami – Rysy (červená, 02:40); Rysy – Chata pod Rysmi (červená, 0:35); Chata pod Rysmi – Horský hotel Popradské Pleso (červená + modrá, 01:45). Celkový čas chůze bez přestávek: 7 hodin 20 minut, počet nastoupaných metrů: 1 468, přibližná délka pochodu: 15 km.
