Vstanu po osmé. Dnes poprvé nemusím balit, nikam jít, přemýšlet nad počasím. Přemítám, že je dobré chodit do hor, ale po delším pochodu člověk ocení snad ještě víc, že už tam nemusí :) :) :) Lehce si zacvičím na zahradě, z jejího konce je krásně na Tatry vidět, počasí nic moc. Znovu si uvědomuju, jak obrovské štěstí jsem na něj měl; do nejvyšších partií Tater mi vyšlo úplně to nejlepší. Od tety se dozvídám, že před pár týdny švihnul do dvou turistů na Slavkovském štítě blesk. Naštěstí je nezabil, jsou jen popálení. I to jsou bohužel letní Tatry. Mě bouřka jen dvakrát nad ránem vzbudila a první den na Chatě pod Náružím jsme odpoledne párkrát slyšeli hřmění, ale nespadla ani kapka a bouřka nejspíš zavítala jinam.
Po půl devátý teta zavelí k snídani, zase se cpu, dávám do každého čaje dva cukry. Teď už se budu jen poflakovat, regenerovat, koukat v televizi na sport, chodit po zahradě nebo se strejdou a pejskem vyrazíme na tradiční procházku. Po obede sa idem preisť po Starej Lesnej. Projdu kolem obecného úradu, v němž mají skvělou inovaci – přímo v jeho budově je totiž hospoda. Jdu dál a nestačím se divit: z dalšího podniku nevalného vzhledu, který jsem navštívil minulý rok, je krásný nově zrekonstruovaný Penzion Palušák. Jdu dovnitř, interiér nepoznávám, je tu zbudovaná krásná pizzerie. Ptám se recepční, penzion je plný, jsou tu hlavně Češi. Jsem tomu rád, v Polsku na chatách i přímo na vrcholu Svinice jsem potkával hodně krajanů především z Ostravska. Je jen dobře, že se sem, do krásné tatranské přírody, zase vrátili.
O kus dál vidím proluku a na ní mě dobře známou červenomodrobílou plachtu. Kolega z popradského RE/MAXu Benard tu prodává pozemek. Přejdu futbalové ihrisko, projdu další část vsi. Mezi novostavbami a krásně zrekonstruovanými domy se občas objeví nějaká totální ruina. Pro investory do nemovitostí je tu příležitostí stále dost. Snad v každém domě tu je penzion. V duchu jim přeju spoustu spokojených klientů. Potom se vracím na základnu. Dáme se strejdou pivo, kafe, koukáme na sport. Domlouváme se na večer, električka mi jede krátce po půl deváté, lístek jsem si koupil už včera. V klidu si přerovnám batoh, třídím propocené a čisté věci. Zase jsem trochu „přebalil“; vždy si vezmu iks triček a spodního prádla, a stejně toho během vejletu nakonec použiju půlku. Blíží se večer, dávám večeři a pomalu se připravuju k odjezdu. Balím usušené trekovky, které mi po celou dobu tak skvěle sloužily. Ani s botama, ani s batohem jsem naštěstí neměl jedinej problém. Mrknu na zprávy, promluvím s pětaosmdesátiletou maminkou tety, loučím se a po čtvrt na devět mě strejda odveze nahoru na vlakovou zastávku. Električka jede načas, děkuju strejdovi za veškerou péči, cestovný lístok si značím v označovači a mávám z okýnka. Určitě se zase brzy uvidíme.
Za chvíli přestup ve Starém Smokovci a po necelých dvaceti minutách vylézám na železniční stanici v Popradě. Do odjezdu vlaku mám ještě zhruba dvě hodiny, hotovost v peněžence stačí na automatickou kávu a čokoládu po dvakrát pětapadesáti centech. Jdu tedy rekognoskovat noční půvaby podtatranské metropole. Přejdu most a za pár minut jsem na náměstí. A město žije: luďia posedávají na venkovních zahrádkách kaváren, na diskotéce naplno jede oldies párty. Uprostřed náměstí je improvizované, takřka zaplněné letní kino a běží film v českém (!) znění. Obejdu náměstí, do fontány vhodím pět centů, které mi přebývají, a pomalinku se ubírám zpět k nádraží. Procházím okolo Hotelu Gerlach. V jednom z posledních pater spatřím neonový nápis Eros a červené srdíčko. No já už jsem se každopádně navždy zamiloval do žulových skal a panoramatických výhledů :) Zahnu k nádraží, vyjedu po schodech do haly. Postává tu jen pár lidí, batohářů jako já bys spočítal na prstech jedné ruky. Postupně si dávám oba automatické nápoje a zbavuji se posledních eurocentů. Vyjíždím nahoru do haly a scházím na druhé nástupiště. Vlak přijíždí načas, usazuju se na svém povinně místenkovém křesle. A teď už budu spát až do Pardubic, ráno mi navazuje vlak do Chrudimi.
Tak tenhle vejlet se fakt vydařil. A vzhůru za dalším dobrodružstvím!
Vybavení: Batoh Osprey Aether 60 III vel. M (průměrná váha 16 kg včetně 3L vody), spacák nic moc, karimatka za 169,- Kč, trekovky s podrážkou Vibram, lehké běžecké boty, dobrá kondice, radostná nálada, vůle a chuť dojít až do konce :)
