Někdy se to schumelí a člověk za jeden víkend zažije víc než jindy za několik měsíců. Stačí, když se věci o den posunou a dějou se věci! Přesně tak tomu bylo začátkem září roku dvoutisícího dvacátého prvního. V našem okresním městě jsem zavítal na vernisáž světovýho fotografa, degustoval v chrudimských nálevnách a užil si hlučnou bigbítovou pohodu. Vše vyvrcholilo nedělním maratonem v lesích nad Monacem (u Slatiňan). Jste připravený vyběhnout se mnou na dlouhou trať? Startujeme!
Půlmaraton a maraton na Monacu se měl původně konat v sobotu 4.9.2021, což by pro mě bylo mnohem lepší. Je to totiž devítkový datum (4 + 9 + 2 + 0 + 2 + 1 = 18, 1 + 8 = 9). A protože mé šťastné číslo je 9, mám vypozorováno, že se mi v tyto dny neobyčejně daří. Kvůli kolizi s nějakou oslavou se však běh musel přehodit na neděli 5.9.. Představoval jsem si, že si v sobotu odběhnu a večer na bigbítu se budu moct pořádně odvázat. Takhle jsem se jen odvázal 😊
Od mámy jsem se dozvěděl, že v sobotu ve tři hodiny odpoledne má vernisáž svých fotografií a obrazů Jan Saudek. Český fotograf světového jména, jež např. v USA patří, vedle Antonína Dvořáka, Alfonse Muchy nebo Miloše Formana, k hrstce známých českých umělců. To si přece nemůžu nechat ujít! Bejt maraton v sobotu, určitě bych se tam nedostal. Takhle to mám vyřešený a program na sobotní odpoledne je jasný.
Světová událost v Chrudimi
V nádherném slunečném dni před chrudimskou Galerií ART postávají hloučky lidí. Mistr je očividně v dobrém rozmaru. 86-letý puberťák v keckách, bílé košili a saku srší dobrou náladou a fotí se se svými příznivci. Nefotím se, zato si vedle v Restauraci u Haničky stihnu dát před zahájením vernisáže malýho Rychtáře. Restaurace vybavená rustikálním nábytkem vyvolává dojem, jako když si hovíš v kuchyni u babičky. Tu pohodu očividně nevnímám jenom já, neboť je tu prakticky plno.
Krátce před patnáctou Mistr zahajuje vernisáž. Říká, že už s fotografováním skončil a živí se malováním obrazů. Vypráví nejkratší židovskou anekdotu („budu platit“) a z jeho projevu je znát, že se v Chrudimi cítí dobře. Později se před galerií, kde postávám s několika návštěvníky a Mistrovou manželkou, dovídám, že se jim tu velice líbí a že tu nejsou poprvé.
V nádherném prostoru galerie, kde je několik výstavních místností ve sklepeních, pocházejících snad z gotiky, si prohlížím Mistrovy fotky a obrazy. Krásné, nápadité, erotické. Kdo Mistra miluje, ví. Kdo Mistra nesnáší, taky ví. V přední místnosti Mistr podepisuje u stolu své nové knihy. Sedm centimetrů tlustá obrovská monografie má snad pět kilo. Jan Saudek v Chrudimi! Uměleckých zážitků mám za svůj život spoustu, ale tenhle bude určitě patřit do TOP 3.
Po čtvrté se před galerií scházím se spolužákem Zdeňkem. Umělecký dojem půjdeme zcela určitě spláchnout někam na terasu. Volba padá na Restauraci Na Hradbách. Mají tu terasy dokonce dvě, a navíc mimoúrovňové. Dojem umocňuje krásné prostředí a výhledy do zeleně. Z nabídky volíme litovelský Gustav 13%, po něm následuje espresso s mlékem. Zaplatíme, odcházíme, ovšem ještě nekončíme.
Restaurace U Loutkáře oslavila koncem srpna první rok své existence. Dle mého názoru se jednoznačně stala hitem a pro mne osobně častěji až pravidelně navštěvovaným místem. Nejinak tomu bude i dnes. Mou oblíbenou Zkoušku z dospělosti, 14% tmavý stout, dnes na čepu nemají. Dám si tedy Paragánskou 12% a tlačenku. Ta je dobrá na klouby, což při zítřejším běhu jistě pomůže. Po sedmé se loučíme a šinu si to pěšky k domovu. Den odchází a hlučný bigbítový večer přichází.
Hlučná bigbítová pohoda na hřišti lhoteckém
Dvě tajné podmínky k tomu, jak další den úspěšně zaběhnout dlouhou trať, jsou tyto: 1. den před během vyrazíš na bigbítovou zábavu na hřiště v Rabštejnský Lhotě, a 2. musí tam hrát III. Cenová z Beatovan (čti: Bítovan). Obě podmínky se naštěstí vyplnily 😊
Vymydlen, vyžehlen a navoněn vyrážím krátce po deváté do bigbítového kotle. Jsou tu snad dvě stovky lidí, kapela tradičně hraje na návěsu z kamionu, vládne perfektní atmosféra. Přijíždí i Marek, s nímž si mám hodně co říct. Marek se svojí přítelkyní architektkou finišuje s rekonstrukcí hospodářské usedlosti. Jejich profesionální zpracovaný web přímo vybízí k rezervaci ubytování.
Zatímco spoluobčané panákují, jen to sviští, já se držím osvědčeného piva. Tvrdý alkohol by se zítra na 35. kilometru mohl vymstít. V půl dvanáctý si dávám klobásu s pořádnou porcí pálivý hořčice a křenu. Sůl a tuky se zítra na 35. kilometru naopak budou hodit 😊 Na dlouhý běh je třeba, kromě jiného, se také dobře vyspat. Před půl druhou ráno se loučím s bigbítovým hřištěm. Vstávat budu zítra, teda vlastně dnes, krátce po osmé.
Monacký půlmaraton a maraton aneb soutěžní zlato a mimosoutěžní bronz na jeden zátah
V 08:01 mne budík neúprosně vytrhává z běžeckých snů. První pocity po probuzení jsou skvělé: dneska by to mohlo jít. Lehce se rozcvičím, střídmě posnídám banán, nějaké suchary, vypiju hodně čaje s citrónem a medem. Sbalím si svých pět běžeckých švestek a krátce po deváté vyrážíme směr Monaco. Za chvíli se mi před očima zjeví tradiční obraz: stavba stanů u cíle, rozbíhající se běžci, registrace závodníků. Zaplatím startovné 200,- Kč, vyzvedávám modré číslo, lovím z krabičky špendlíky. Také se párkrát proběhnu, i když stejně vím, že se pořádně rozcvičím až v prvním kole závodu.
Krátce před startem ještě vzniká skupinové foto. Sedím tam jako jedna z mála červených ovcí mezi žluťáskama alias členy Klubu rekreačních běžců Chrudim. Dnes vyběhne 34 půlmaratonců a 12 maratonců. Hlavní rozhodčí RNDr. Jan Zajíc, CSc. vysvětluje detaily ohledně trati. Aby se dosáhlo přesné půlmaratonské a maratonské vzdálenosti, je třeba před vyběhnutím do lesního terénu ještě „naběhnout“ odpovídající počet metrů na silnici. Můj plán je jasný: zaběhnout půlmaraton a pokud mi to sedne, budu pokračovat dál s cílem dokončit svůj první maraton v životě. 
START!!! Několik desítek běžeckých duší se vydává na dlouhou pouť. Nejprve na obrátku k bývalé celní škole a pak už do lesa. Na čele jsme s kolegou dva, startovní pole se pomalu vzdaluje. Kolega chce půlmaraton běžet na 01:30, tak uvidíme. Rozumným tempem dobíháme první kolo na občerstvovačku. Pak se mu pomalu začínám vzdalovat. Když mám náskok už několika set metrů, je jasné, že dnes se nijak bojovat nebude. Zcela osamocen vítězně protínám cíl půlmaratonu v čase 1:34:06.
Můj předpoklad dokonale vyšel. Díky tomu, že jsme závod nerozeběhli bláznivým tempem, jsem v dobré pohodě, mám dost sil a mohu tedy říci: „pokračuju“. Na začátku třetího kola nabíhám na asfaltu půlku kola, které maratonci naběhli už na začátku, abych měl stejnou vzdálenost jako oni, a vracím se do cíle na občerstvovačku. Láduju do sebe banán, hroznový víno, kousky melounu, vodu, teplej čaj, ionťák. Jo, ještě mám mediální povinnosti, jelikož půlmaratonské trio musí zapózovat fotografům společně s ředitelkou závodu Marcelou Holinkovou. Jednou to bude v kronikách.
Konečně vyrážím do třetího kola. V úvodním kopci mě dohání první maratonec. Alexandr Borovec běží ve skvělém tempu, na zdejší trati už několikrát zvítězil. Zdá se, že i tentokrát je rozhodnuto. Běžím dál zcela sám. Jasně vnímám znatelné zpomalení oproti předchozímu půlmaratonskému tempu. Čas od času povzbuzuji závodníky, kteří jsou o kolo zpět. Občerstvovačka v půlce trati svými dobrotami láká, ale nevyužívám ji. Je to z ní do kopce, to bych se pak nemusel rozeběhnout vůbec. Stále druhý v pořadí dobíhám do cíle a občerstvuji do posledního kola.
Maraton je svébytná disciplína a v první čtvrtině posledního kola to začínám naplno pociťovat. Nejdřív mě začne píchat ve svalu nad kolenem v pravé noze. Po několika minutách se přidá úplně jiný sval na levé noze. V dalších metrech mě píchá v obou nohách střídavě nebo najednou. Pokouším se najít novou polohu, nějak se při běhu nahrbit, abych bolest eliminoval. Taky mě trochu drápe do bradavky zpocený triko, tak si jej dám volněji, resp. uchopím jej tak, jako bych držel kšandy. To už se dostávám na rovinku a dobíhám k poslední občerstvovačce na trati v půlce kola.
Tady si, kromě obvyklého ovoce a pití, raději ještě líznu soli. Pocity mám skvělé, energie mi naštěstí nechybí a stále mám „na co jet“. Včerejší takřka půlnoční klobása byla očividně správnou volbou. Dostatek vitamínu B v podobě vícero piv rovněž. Mezitím se kolem mě bez občerstvení prožene Lukáš Maier.
Tento pravidelný dlouholetý účastník vytrvalostních běhů je očividně také v dobré pohodě a plnou parou si běží pro stříbro. Brzy se vydávám za ním. Na vrcholu jednoho z menších táhlých kopců za sebou spatřím v průhledu dalšího běžce. Určitě to bude maratonec, je ode mne několik set metrů. Daří se mi držet tempo a mám stále výrazný odstup. Bronz visí ve vzduchu!
Asi dva kilometry před cílem vybíhám z lesa na asfaltku. Teď už jen pár set metrů po ní dlouhým mírným sestupem, pak doprava na lesní cestu. Svažující se terén mi pomáhá udržet tempo. Minu Švýcárnu, proběhnu posledním remízkem a skočím na silnici.
Je přede mnou posledních zhruba dvě stě metrů mírného stoupání a následuje už jen svažující se cílová rovinka. V poslední zatáčce spatřím v dálce za sebou onoho běžce. To už musím docvaknout! Seberu poslední zbytky sil a běžím, co to dá. V cíli už vidím připravujícího se fotografa a hlavního rozhodčího. Ještě 100 metrů. Ještě 50 metrů. Posledních 10 metrůůů!
CÍL!!! Zvedám ruce nad hlavu a řvu, že jsem zaběhl svůj první maraton. Časomíra se zastavuje na hodnotě 3:32:29, což znamená mimosoutěžní bronz. Překvapivě nepadám na zem vysílením, ale procházím, resp. spíš se bezcílně motám v cíli, kde se po chvíli vrhnu na ovoce a pití. Nabízenou krmi v podobě sekané s chlebem s díky odmítám. V tomto stavu by nejspíš rychle vycestovala z mého žaludku někam na trávník. Nu, a takhle to dopadlo řečí čísel, přičemž 3. a 4. kolo je pouze můj odhad, jelikož to neměřili kvůli mé mimosoutěžní účasti:
| Závod/kola | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 4. kolo |
| 47:38 | 46:28 | 59:23 | 59:00 | |
| Půlmaraton | 1:34:06 | |||
| Maraton | 3:32:29 |
Sundávám číslo a propocené věci. Znovu se jdu napít a dát si další porci ovoce. Pak se došourám do hospody a volba je jasná: nejdřív dva půllitry malinovky a za nimi Plzeň. Definitivně se vzpamatovávám a vracím se do cíle. Už přiběhli také další maratonci, tak se fotíme, pak si jdu vybrat ceny. Bílé víno, nasavrcká medovina i ostružinový čaj se každopádně budou hodit.
V nádherném dni se v rámci strečinku vydávám naboso pěšky k domovu. Cestou si v duchu rozebírám celý závod. Doma na mne čeká kuře na rozmarýnu s rýží a regenerace na slunné terase. A to je konec zvonec milé děti. Vyzvonil jsem dost a víc Vám toho neřeknu. Byl to prostě krásný neopakovatelný umělecko-bigbítově-sportovní víkend.
Mějte se moc pěkně, vnímejte, užívejte a běhejte. Věřím, že i Vy brzy napíšete vlastní maratonskej příběh 😊 😊 😊
Váš pan maratonec
